Severní Vietnam 2019

12. dubna 2019 v 15:04

Severní Vietnam

22.únor 2019 - Je pátek odpoledne a my /můj muž Petr a já/ odlétáme z Prahy směr Hanoi, letíme s Qatar Airways, letadlo super, letušky a stevardi taky :) Let rychle ubíhá, v letadle se seznamuji se starším manželským párem, je jim 70.let a cestují po celém světě, mají spoustu zážitků a než se nadějeme přistáváme v Dauhá v Kataru. Letiště je nové, krásné a k dalšímu letu se dostáváme nadzemním metrem, kupujeme si něco pro osvěžení a za chvíli už odlétáme dál do Hanoie.


Tam přilétáme hodinu po poledni 23.2., letiště je velké, ale dobře organizované, chvíli čekáme ve frontě na víza / máme 30-ti denní E-Visa, co jsem objednala přes nett https://immigration.gov.vn/ a tady nám je potvrdí v pase. Bereme kufry a už na nás čeká před vchodem mladý kluk s cedulkou Hoppe, nasedáme a jedeme /USD18/, všichni mají nová luxusní auta anebo různé starší skútry a motorky. Na cestě je malá nehoda, což nám kluk ukazuje na nettu v telefonu, tady vůbec bez telefonu a wifi nejde existovat :)


Přijíždíme do Hanoi Chic Hotelu, původně jsme měli zabukovaný jiný hotel, ale tenhle je v centru a je menší a pohodovější a my popravdě nedáváme moc snobáky a v tomhle určitě nejsou. Recepční nás vítá malými kalíšky čaje, což je tady místní zvyk. Ubytujeme se a chvíli prospíme, probouzíme se až večer a vydáváme se na průzkum města. Procházíme malými, ale rušnými uličkami s desítkami skútrů a aut, které nedodržují žádné pravidla, ale přesto nikdo nebourá....Všude jsou obchůdky a malé restaurace, spíš občerstvení s plastovými židličkami, pohodoví a nepokřikující prodavači. Přicházíme k jezeru Hoàn Kiếm, je sobota a tady vždycky o víkend večer policie uzavře silnice a jde se bavit...všude je spousta lidí ...tancují, baví se, cvičí airobik a hrajou nějaké hry, které neznáme. Všude jsou různé stánky, ale všechno je tak nějak v pohodě :) Jdeme okolo vodního loutkového divadla, má krásný červený můstek. Říkáme si, že tam zítra půjdeme na představení, to samozřejmě nestačíme.


Kupuju si nějakou sladkou mlsotu na trhu, vietnamka mě docela natáhla...hlavně, že jsem tohle už četla tolikrát předem na nettu, že to budou zkoušet, no jo..no, ale je to dobré.
Právě je tady na mezinárodní návštěvě Trump a Kim, takže tady prodávají trička s jejich fotkou, tomu odoláváme :D . Nakonec skončíme v malém občerstvení, sedíme na ulici na plastových minižidličkách a jíme úplně úžasné jídlo se spoustou zeleniny, Petr dostal teplé pivo Hanoi a sklenici s ledem, smějeme se a je nám fajn.


24.2. Dopoledne vyrážíme z hotelu a jdeme dál prozkoumávat město. Máme pár věcí v plánu, tak uvidíme, co zvládneme. Procházíme rušným městem, ulice jsou si neuvěřitelně podobné...docházíme k
Tran Quoc Pagodě /denní otevírací doba: 08:00 - 16:00h/
Pagoda je jedno z míst, které buddhisté a turisté často navštěvují. V historii dynastie Ly-Tran, Pagoda Tran Quoc sloužila jako hlavní město buddhismu. Právě probíhá motlitba, spousta lidí se modlí a zapalují vonné tyčinky. Tam ke mě přibíhají vietnamky a fotí se se mnou. Ve Vietnamu, zejména severním a středním, jsme vůbec tak trochu exoti, zejména pak já :), děti k nám běhají a volají na nás Hi a Hello a ukazují na nás, dospělí si nás prohlížejí, no ale jinak jsou všichni moc milí, tak se tím spíš bavíme. Opouštíme pagodu a sedáme si u velkého jezera Tây Hồ, je tady pár rybářů a jinak i když v centru města, docela klid.


Dál se vydáváme asi do 2km vzdáleného Thanglongského císařského města (Hoàng thành Thăng Long), opevněného císařského areálu, jinak zvaného Město vzlétajícího draka. /30 000 VND/ 30Kč - tevřeno mimo pondělí 8:00 - 17:00/
Císařská citadela Thang Long (Vietnamsky: Thành Hoàng Thang Long) je kulturní královský komplex postavený během dynastie Lý a následně rozšířený o Tran, Le a nakonec dynastií Nguyen.


Procházíme se domem D67, kde se nachází i tunel podzemního komunistického odboje, od r.1957-1975 to bylo velitelství vietnamské lidové armády.


Při cestě procházíme okolo hanojské železnice vedoucí centrem města, kde je rušno. Prý se stačí řídit podle místních, kteří se před každým průjezdem soupravy včas klidí z kolejí pryč.


Večer pak vyrážíme do města, Petr si kupuje nový mobil, ten starý prostě přestal fungovat. Procházíme rušnými uličkami, kupujeme něco k snědku na zítřejší cestu, pak zajdeme na výborné jídlo, nad hygienou nepřemýšlíme Mrkající Jím hůlkami, docela mi to jde, muž to zkouší taky, jídlo je vážně skvělé, všude je neuvěřitelný nepořádek a nám je to fuk. :)

25.2. Ráno brzy vstaneme a za chvíli nás odváží bus směr Ha Long na 2 denní výlet lodí. Řidič jede výborně, pořád ale troubí, jako ostatně všichni tady, ale je to ze sportu a né ze vzteku, nebo nervozity, jako u nás. Jedeme asi tři hodiny, zastavíme se na občerstvení v kioscích u silnice, dáváme si výbornou místní kávu s ledem a za chvíli zase jedeme dál. Přijíždíme k malému přístavu, přijíždí malý trajekt s určitě už dávno prošlou technickou...na trajekt najíždí auta, motorky a tři autobusy až se nedá dole hnout, jdeme se kochat nahoru na palubu, tam si posádka vaří venku oběd, nějaké dvě vietnamky prodávají jídlo, které tam taky uvařily na zemi na palubě.


Za chvíli jsme v přístavu a zdoláváme autobusem zbývajících pár kilometrů do Ha Longu. Tam sedáme na malou motorovou loďku, která nás odváží k naší lodi.


Máme kajutu s balkonem, ubytujeme se, pak nám místní průvodce řekne, co a jak bude následovat. Za hodinu se nalodíme na malou loď, která nás dováží k molu s kajaky, tam nasedáme na kajak a vyrážíme, plavíme se okolo skal s lijánami a stromy, na kterých skáčou opice, chvíli proplouváme jeskyněmi, moře je teploučké a čisté. Kajakování nám jde, až na to, že já jsem prostě mokrá, jako kdybych místo kajakování plavala :D


Na lodi se osušíme a část večera absolovujeme s pár holanďany, milými babčami angličankami, dědou z Kanady a bezva párem s Washingtonu, ale jak pořád opakují ne z D.C. :D Nakonec, ale utíkáme na střechu lodě, průvodce totiž začne zpívat karaoke, to se fakt nedá / karaoke milují všichni vietnamci a zpívají všude a často :D /.

26.2. Dopoledne vyrážíme malou lodí na výlet do perlové farmy. Tady vidíme, jak se perly pěstují, vkládají do škeblí, "sklízejí", otevírají. Perlová farma je z roku 1995 založená Japonci, dnes jí vedou Vietnamci. Vidíme vor, kde se pěstují různé perlorodky z jiných oblastí jižních moří. Pak sledujeme zpracování škeblí, přesazování ústřic s výkladem rozdílnosti perel. Na farmě pracují většinou mladí.


Nasedáme do loděk a jedeme zpět na naši loď, tam se učíme vařit vietnamská jídla, většinou plněné závitky, docela dobré. Chvíli se ještě kocháme skalními útvary a mořem a pak nás už čeká cesta zpět do Hanoie.


Přijíždíme k večeru, vracíme se do hotelu Chic. Večer zase vyrážíme ven, potkáváme první čechy, dva staré dědy, ti se nás ptají, kde že je tady česká hospoda, že tam mají naše pivo :D

27.2. Ráno se loučíme s bezva recepčním klukem Erikem, co se o nás dobře statral a za chvíli nás odváží malý bus společnosti GOOD Morning SAPA /jízdenky koupeny předem přes nett v ČR https://www.baolau.com/ Pak přestupujeme na okraji Hanoie a jedeme autobusem s dvěma patry lehacích sedaček, místa není fakt moc a ještě se musíme v autobuse všichni zout.. :D Nějaký mladý kluk, co neumí anglicky, od společnosti nám čte z lístku anglický text...nikdo mu nerozumí a všem to přijde legrační. V autobuse jsme s mužem asi nejstarší cestující, jinak cestují hodně mladí angličani, američani a němci a spousta vietnamek.


Po cestě stavíme zase v nějakém kiosku na svačinu, dáme si vodu a pokoušíme se mluvit s vietnamci, ti ale bohužel angličtinu neovládají, tak se jen usmívají a mávají nám, když odjíždíme.
Do Sapy přijíždíme za 6hodin, vystupujeme v hlavním městě oblasti, všude samá motorka, obchody, kiosky, stopujeme taxi, aby nás odvezlo do našeho ubytování, taxikář ho nezná, ale nakonec se domlouváme, za pár metrů končí asfaltka a my jedeme s mírně naštvaným taxikářem čisťounkým autem silně prašnou a rozhodně offroadovou cestou asi půl hodiny mezi krásnou přírodou a rozbitými boudami, pobíhajícími psy a motorkami na kterých jezdí 3-4 lidi naráz.


Ubytování v D&D Eco Sapa je super, paní majitelka propaguje čistotu a ekologii, tady trochu boj s větrnými mlýnyMrkající
Máme krásný pokojík s koupelnou a úžasným výhledem na rýžová pole a hory. Spolubydlícími na terase se stávají 4 místní psi a pod ní pár bůvolů v rýžových polích.


Bereme si baťoh a jdeme se projít po okolí, lidi jsou tady dost chudí, všichni jezdí na starých motorkách, pálí tady nějaký nepořádek /to je ostatně asi místní národní sport i ve městech, zejména pak pálení plastů/, nepořádku je tady fakt dost. Do dřevěných, nebo plechových domků, kde bydlí, mají nataženou elektřinu se změti drátů a kabelů, vodu pak hadicemi, které vedou až od hor. Přicházíme k obrovské opuštěné přehradě, která nebude starší než 10 let. Nad ní se tyčí kopce a hory porostlé bambusy.


Večer si objednáváme večeři a jíme venku, ale jsou to hory a za chvíli je tu zima .....ještě rádi využíváme elektrické vyhřívání matrací a večer nakonec trávíme v posteli a wifi tady, jako všude, funguje skvěle.

28.3. Den nás budí krásnou oblohou bez mráčků, nasnídáme se a vyrážíme s baťůžky na výlet, procházíme vesničkou s boudami a malými hliněnými cestičkami, na kterých jezdí pár motorek a chodí bůvolové a všechno je tady takové klidné, jako by se čas zastavil. Docházíme k můstku přes říčku, před ním pár místních žen /z etnika hmongů/ prodává vyšívané ubrusy a malé tašky.


Dál procházíme k obrovské skále a vodopádu, který je v téhle roční době pomalu vyschlý. Pokračujme stezkou do další maličké vesnice, kde je malá škola, pár domečků, po cestě pobíhají prasata a slepic...a místní lidé udiveně pozorují, co tam vlastně děláme.


Vracíme se zpět k vodopádům a pak si dáváme v plechové boudě /říkáme si místní KFC :D/jídlo, zase dobré a chutná i pejskovi, co tady pobíhá. Majitel se dvěma kamarády sleduje napjatě rozhovor s Trumpem, tady je to opravdu událost.


Večer si užíváme na terase a zahrádce v našem homestay, povídám si s majitelkou, umí skvěle anglicky a je fajn.


1.3. Takže je zase další den a my se jdeme podívat chvíli po okolí, pak sbalíme věci a známý taxikář paní majitelky nás odváží do města Sapy, odkud nám jede po poledni autobus zpět do Hanoie. V místním cestovním centru Inter Bus Line si dáme skvělou polévku, paní myje nádobí v plastové vaničce na zemi, ale my jsme přece očkovaní, tak co :)


Autobus přijíždí přesně na čas, je pátek a všichni někam odjíždí a přijíždí, takže vyrážíme i my, ale po 2km autobus zastavuje, nikdo neví, co se stalo a odtud vede jen jedna cesta, všude kolony busů, motorek a aut, nakonec je zpoždění skoro 6 hodin, místní stánkaři prodávají jídlo a pití, dělníci, co tu staví nám půjčují WC...


Po 6 hodinách se rozjíždíme, nikde není žádná nehoda, takže nevíme, kde byl problém, ale nikdo se nerozčiluje a všichni jsou v pohodě. Do Hanoie dorážíme v 22.45h, vlak nám už ujel před dvaceti minutami, tak co teď, chvíli jdeme rušnými uličkami pěšky, pak to vzdáváme a bereme si taxi, chceme si koupit jízdenky na další spoj, který jede v 6 ráno a na nettu je už vyprodaný. Jenže dorážíme k nádraží po 23h, hlavní nádraží je zamčené a je zhasnuto, okolo projedou 3 tanky s prohlídky, co dnes proběhla a projede pár policistů. Jdeme vedle do hotýlku, recepční nás nechá do rána přespat.




2.3. Vstaneme v 5h, vezmeme baťohy a jdeme na nádraží, tam kupujeme 2 jízdenky na pevné sedačky a čekáme na vlak, který přijíždí na čas. Vlak jede 10,5h rychlostí max. 70km/h, přistupují a nastupují místní obyvatelé, nosí bedny a pytle s rýží a bůhví s čím. Ve vlaku jezdí prodavači a prodávají různá jídla, pití, ovoce a dělají kafe z hrnce ze staré teplé vody.....vypadá to děsivě, ale je to moc dobré.


Cesta docela ubíhá a my se bavíme vietnamkou, která zapojuje půlku vlaku s různými žádostmi na přemístění jejich beden a pytlů.Úžasný Do města Dong Hoi ve středním Vietnamu přijíždíme po 17h.
 

Střední Vietnam

11. dubna 2019 v 22:07

2.3. Z Hanoie přijíždíme vlakem do města Dong Hoi, je 29st. a my jsme z cesty vlakem docela utahaní a už se těšíme k moři, před nádražím stopujeme taxi a to nás po chvíli bloudění dopraví do našeho bungalovu Sea Star Resort vzdáleného asi 4km od města. Vítá nás opět recepční mladý kluk, ukáže nám ubytování, vysvětlí, co a jak. Objednáváme si na další den motorku. Bungalov je luxusní s krásným výhledem na prázdnou pláž a moře, a v resortu je pravdu poloprázdno, asi 4 bungalovy z 30 jsou obývané. Takže relaxujeme, pak večeříme sami v prázdné restauraci u moře. Všude je neuvěřitelný klid a je slyšet jen moře. Ležíme v obrovské posteli, zapínáme TV a za minutu oba spíme :)


4.3. Po snídani se vydáváme na výlet do národního parku Phong Nha-Ke Bang v provincii Quang Binh, nachází se tam spousta jeskyní a také Son Doong - největší jeskyně na světě. Je to asi 50 km severně od hlavního města provincie Dong Hoi. Půjčíme si motorku a cestou se stavíme ještě v Dong Hoi a kupujeme benzín. Dál jedeme část cesty po frekventované silnici... hodně motorek, náklaďáků a docela chaos. Na motorce máme ulomené zrcátko, takže plním tuhle funkci já :D Z rušné silnice odbočujeme na docela fajn silnici IV.třídy a projíždíme vesnicemi a lesem, až přijíždíme k městečku, kde by měli prodávat vstupenky, tam o tom nic nevědí, takže se vracíme o 2km zpět a tam se různě domlouváme, kde vstupenky koupit. Náhodně pak narazíme na trh a vedle něj kupujeme vstupenky. Jedeme s asi 6-ti bezva vietnamci plechovou lodí po řece Sông Côn až přijedeme k velké jeskyni, tam naše lodivodka vypíná motor, sundá střechu a dovnitř vplouváme jen za pomocí vesel. Jeskyně jsou obrovské, trochu strašidelné a opravdu krásné. Umím si předtavit nějaké piráty, jak v jeskyních přebývají....docela romantika :) Po celkem dlouhé době naše lodivodka obrací směr lodě a po pár minutách přistáváme v jedné části jeskyně, tam procházíme okolo různých útvarů, je to dokonalé. Z jeskyně se dostáváme ven do parku, tam si dáme vodu a za chvíli pro nás už přijíždí naše loď, startují motor a plujeme po řece nazpátek. Rybáři na řece chytají ryby, okolo řeky se pasou bůvoli. Připlouváme zpět, rozloučíme se s vietnamci a protože nám pořádně vyhládlo, jdeme si dát do malé restauračky u trhu něco dobrého. Nikdo tady neumí ani slovo anglicky, tak ukazujeme obsluhující slečně na obrázku, co chceme, slečna nám nakonec přinese 3 maličké klobásky na jednom talíři a jednu colu, ukazujeme, že jsme chtěli jídlo pro oba, ale neví vůbec, co po ní chceme a tak to vzdáváme a podělíme se o tu trošku.


Pak už vyrážíme na motorce zpět, cestou kupujeme něco k jídlu v plechové boudě..obchodu, začíná se stmívat a my dojíždíme do bungalovu. Jdeme se podívat k moři a já zatím na nettu kupuju jízdenky na vlak do města Hue, kam bude pokračovat naše zítřejší cesta.


4.3. Dopoledne jsme ještě u moře a v poledne platíme za ubytování, rozloučíme se s recepčním a jedeme taxi na nádraží do Dong Hoi. Kousek od nádraží si dáváme oběd venku na ulici, paní je snaživá, já si vyberu něco, co nemá, ale to já nevím, nic mi neříká, jen se usmívá a svého manžela posílá na skútru pro maso, k sousedovi běží pro rýži. Můj muž se zatím pobaveně nají a už je tady manžel paní majitelky, vrací se s masem a za chvíli mám jídlo taky. Jsou vážně milí a já si to užívám :)


Pak už přijíždí vlak a my se vydáváme směrem k historickému městu Hue, vzdálenému asi 4 hodiny cesty. Ve vlaku už víme, co a jak a sledujeme lidi a místní TV s vietnamskými národními pořady a vzpomínáme na dobu před r.89, tak to bylo i u nás.
Přijíždíme do Hue, má to být středně velké město, samozřejmě je to veliké město se spletí ulic a uliček. Po dvou kilometrech si raději bereme taxi a jedeme do hotelu AVON. Hotel je kousek od centra, dostáváme od příjemné recepční čaj na uvítanou, už víme, že je tady běžné. Máme pokoj se vstupem do bazénu hned před dveřmi, a řekou z druhé strany. Je to parádní relax, v 18h je 34st. a tak bazén rádi využijeme :)
Chceme si koupit trip do hrobek a památek okolo města, ale nakonec je bohužel vyprodáno, tak to zkusíme zítra sami a uvidíme. Večer vyrážíme na procházku po večerním městě a nakonec skončíme v místní velké restauraci u řeky, je to restaurace jen pro místní, ale i když trochu udiveně, tak nás nakonec obslouží. Běhají tady malé děti, které se zase chodí na nás dívat, zejména je zaujaly moje zelenomodré oči, jako ostatně všude jinde.
Jídlo je moc dobré, atmosféra super, vietnamci něco slaví a je tady veselo.Mrkající



5.3. Ráno se probouzíme do vedra, nasnídáme se a v 8h jdeme shánět levnou dopravu k první hrobce /tady totiž žádná městská doprava nefunguje/. Zastavuje nám mladý kluk, sjednávám dobrou cenu a vyrážíme. Za necelou hodinu jsme u hrobky císaře Thien Dinh, vystoupáme po schodišti, následuje palác, okolo sochy zvířat a bojovníků a tak stoupáme dál až přicházíme k samotné hrobce. Hrobka je monumentální a krásně zlatě zdobená a je tady znatelný západní vliv moderní v té době. Procházíme místnostmi týkajících se života panovníka tohoto rodu, uvnitř budovy je taky alespoň trochu chladněji. Scházíme dolů a tam na nás čeká náš hodný řidič a veze nás dál.
Přijíždíme k Hrobce císaře Minh Mang, stavby a celý komplex je považován za nejvíc majestátní ze všech. Tvoří ji asi čtyřicet různě velkých staveb, které jsou umístěny uvnitř oválné hradby v kouzelné zahradě s jezírky a vodními plochami. Prý bylo zapotřebí 10 tisíc vojáků a umělců, aby byl celý areál hrobky dokončený. Procházíme se tou krásou a obdivujeme ten soulad s přírodou.


Pokračujeme dál do Citadely - Zakázané město na břehu Voňavé řeky (Song Huong) v centru Hue. Je obehnané hradbami a jeho dominantou je Vlajková věž. Některé z paláců se kvůli bombardování nedochovali, ale přesto je opravdu co obdivovat. Uvnitř Zakázaného města je Císařské město, jeho stavbu zahájil první císař dynastie Nguyen. Procházíme Trůnní palác /Thai Hoa/, v historii se tam konaly velké královské audience, korunovace. Dál procházíme pavilónem Hien Lamp s urnami mandarínů za jejich věrnost dynastii. V pavilónu, který býval královskou kaplí, jsou uloženy urny s popelem císařů a jejich rodin. Procházíme Císařskou čítárnu /Thai Binh/, její střechu zdobí unikátní keramické mozaiky. Hue opravdu doporučujeme navštívit, pokud už budete ve Vietnamu, je oprávněně chráněno UNESCO.


Ze Zakázaného města to máme k hotelu asi 3km městem, takže vyrážíme, je veliké vedro, procházíme horkými ulicemi se spoustou motorek a lidí a po cestě kupujeme od prodavače silně postiženého betelem :D pár věcí k snědku. /Poz.Betel prodávají ve Vietnamu úplně všude/. Docházíme do hotelu a hned se koupeme, to je paráda. Trochu si odpočineme a jdeme do restaurace místních, tam nás už silně podnapilí vietnamci vítají, zpívají a pořád si připíjejí Úžasný Atmosféra je bezvadná a nám nevadí, že nám nikdo nerozumí a my nerozumíme nikomu.

6.3. Odjíždíme z Hue BUSem hned ráno /jídenky jsem koupila předem na https://www.baolau.com/, v cestovce vyzvedáváme papírové jízdenky a za chvíli jedeme silně používaným spacím autobusem do města Hoi An.


Ležím " na palandě" nahoře ve středu autobusu a sleduju cestu. Za 3 a 1/2h se zastávkou řidiče pro nějaké jídlo domů, přijíždíme do Hoi An, města tisíce lampionů. Vystupujeme z busu a procházíme se po městě, dáme si oběd a stopujeme místní Uber a necháme se dovést do našeho dnešního ubytování Hidden Beach Bungalow Sea View - bungalovu u moře. Moře je kouzelné, pár lidí a čistoučké pláže, ale ubytování dostáváme přímo proti recepci... asi tak 4m, takže vidíme jen paní majitelku a zeď, všichni chodí okolo nás a dívají se, co zrovna děláme, říkám si tak to ne, můj muž říká, že je to jedno, ale není. Za chvíli to nevydržím a už vyjednávám nový bungalov, nejdřív tvrdí, že nemá, ale za pár minut se už stěhujeme, dvě noci budeme v bungalovu ze zahrádkou a výhledem a dvě přímo na pláži.Úžasný Nádhera, radujeme se a užíváme si kouzelného moře a poloprázdné pláže.
Večer vyrážíme po okolí, dáme si dobrou večeři a něco alkoholického k tomu, Petr dostává 1pivo a hrnek :D


7.3. Přináší nám snídani do bungalovu, říkáme si, jak bysme si na to rychle zvykli :D...
Pak se seznamujeme s fajn moraváky, pán má sebou pálenku, ale v tom vedru, radši jen trošku....pak se jdeme vykoupat a nakonec si půjčujeme motorku a vydáváme se po okolí až do dalšího městečka Cửa Đại a pak přes most s krásným výhledem po okolí do rybářského přístavu, kde rybáři čistí sítě, zpracovávají ryby, jsme tam jediní turisti a pořádně si vše prohlížíme. Pak zajedeme do města Hoi An, cestou jedeme okolo malých říček, polí a rybníčků, všude jsou bůvoli a staří zemědělci, nechtěla bych s nimi měnit, je to těžká práce. Ve městě si dáme oběd, projdeme tržiště, smlouvám a kupuju si boty žabky, tady jsou nutnost.
Pak se vrátíme do naší základny u moře, vykoupeme se a vyrážíme na procházku po okolí. Cestou zpět si kupujeme vody a já láhev bílého vína, stará vietnamská prodavačka je očividně rozčílená, jak to, že si žena kupuje alkohol, moc nás to rozesmálo :D Procházkou dojdeme do baru na pláži, dáme si něco dobrého a posloucháme zvuky moře..


8.3. Snídáme zase v bungalovu, tentokrát na pláži a pak se koupeme, moře je tady vážně úžasné, na pláži se setkáváme s babčami angličankami, spolucestujícími z lodi v Ha Longu. Babči se ptají, kde bydlíme a kde jsme zatím cestovali a mají očividně radost, že nás vidí.
Odpoledne se vydáváme na masáž, tedy můj muž a já jsem se chtěla podívat sama po okolí, jenže když přicházíme k domku, kde je vyvěšeno, že tady dělají masáže, otáčí se na nás asi stoletá vietnamka se třemi zuby a jakoby krvavou pusou od betelu, je to hrozný pohled...můj túměř dvoumetrový muž volá, nikam nechoď, buď tady raději se mnou...směju se tomu, ale zůstávám, za pár minut přijíždějí dvě masérky okolo čtyřicítky na skůtrech, pak si nás rozeberou, ležíme s manželem vedle sebe a masérky se vážně snaží, manžel mě tiše šeptá...teď mi chodí po zádech a co tobě? :D

K večeru vyrážíme na motorce do Starého města v Hoi An s nábřežím a s dlouhými, ale úzkými uličkami plnými lampionů (jejichž kouzlo vynikne až po setmění), které se zasloužily o zápis Hoi An na seznam UNESCO. Parkujeme našeho motorového oře a procházíme se městem až dojdeme k řece, kde je spousta malých lodí s lampiony, spousta mladých párů na nich pluje, lampióny a sladká vůně z vonných tyčinek se vznáší všude. Je to náherné, prostě romantika. :) Kupujeme pár dárků domů, trochu smlouvám, tady mě to baví, doma by mě to ani nenapadlo... všude jsou řezbářství, keramiky, krejčovské dílny a pak docházíme k historickémukrytému mostu (Chua Cau)postaveného japonskou komunitou v roce 1593. Spojuje japonskou a čínskou čtvrť ve městě. Na obou stranách mostu jsou oltáře s patrony, psy na jedné straně a opicemi na straně druhé. Místní rádi vyprávějí legendu, která se k výstavbě mostu váže. Přes Vietnam, Indii i Japonsko se kdysi roztahovala zlé nestvůra. Na její nejslabší místo byl postaven tenhle jedinečný most, který prý nestvůru zahubil. Za pár let ji ale lidé začali litovat a dnes se za ni modlí v malinké svatyni přímo pod dřevěnou střechou mostu. Už se blíží noc a my se vydáváme na skůtru nazpátek do bungalovu. Moře bouří, vlny jsou obrovské a končí jen kousek od bungalovu. Rybáři stahují sítě a lodi vytahují z moře.


9.3. Dopoledne ještě relaxujeme u moře, pak se sbalíme a rozloučíme se středním Vietnamem. Odpoledne odjíždíme z Hon An do nedalekého moderního města Da Nang, odkud nám odlétá letadlo do Sajgonu /letenky koupeny předem přes nett od VIETJET AVIATION/.


Jižní Vietnam a ostrov Phu Quoc

10. dubna 2019 v 21:39

Jižní Vietnam a ostrov Phu Quoc

Takže je sobota 9.3.večer a my přilétáme do HO CHI MINH CITY s VIETJET AVIATION /let asi 1h/.
Po příletu do Sajgonu /Ho Či minova města/ se na nás vrhlo "stádo" naháněčů a taxikářů nabízející dopravu kamkoliv, protože máme už dost zkušeností víme, že taxi je tady prostě nutnost a vybíráme si milého a stále se smějícího taxikáře, trochu ho podezíráme, že mu betel prostě není cizí :)

Přijíždíme do hotelu Icon56, tam za chvíli přichází mladý fajn kluk, který nám ukáže náš pokoj..apartmán s pěkným výhledem na moderní část města, tak je spokojenost.

10.3. Brzy ráno vyrážíme od hotelu s rozesmátým taxikářem, co nás včera vezl do centra Sajgonu - k agentuře, kde máme domluvený půldenní výlet /objednáno přes nett v ČR - https://www.thesinhtourist.vn// do tunelů v Cu Chi.


V těchto tunelech stovky bojovníků Vietkongu (Việt Cộng ) bojovali proti Američanům za Vietnam.
Je dobře o bojích vědět něco málo předem a protože můj manžel se ve Vietnamské válce a bojích obecně výborně orientuje, měla jsem výklad předem 100%.

Cesta trvá něco přes hodinu. Náš průvodce jako mladý kluk tunely budoval a s rodiči v tunelech ve válce přebýval a bojoval, je to zajímavé vyprávnění. Po příjezdu do Cu Chi tunelů (Ben Dinh) shlédneme autentický film z bojů v tunelech a stavby tunelů. Dozvídáme se jak bojovníci přebývající v tunelích se přes vyspělou techniku Američanů stali vítězi. Tunely byly prakticky neodhalitelné. Vietnamci měli například vybudovaný systém, jak třeba vařit tak, aby je ohně neprozradily. Na povrchu Američané vůbec netušili, co se děje pod jejich nohama.
Pak následuje procházka okolo různých pastí na nepřítele, říkáme s, jak mají v sobě lidi zakódováno ničení svého druhu :(


Pak vstoupíme do bludiště tunelů, kterých samozřejmě vzhledem k rozloze můžeme vidět jen část. Tunely jsou opravdu uzoučké a nízké a moc špatně se v nich dýchá, takže za nás si je užívám jen já, pobíhám se skrčenými koleny a sklopenou hlavou a za mnou pár japonek o hlavu menších než já...:D ....Ale ne, neumím si představit žít v takových podmínkách...
Dál vidíme zbytky bojové techniky a výrobu nezničitelných pantoflí z pneumatik, které se moc líbí mému muži, až mám strach, aby doma nezačal něco podobného vyrábět pro rodinu :D.

Nakonec si můžeme sami vyzkoušet skutečné zbraně a "zastřílet si", 10střel za 1.000.000VDN, vzhledem k tomu, že máme možnost, zejména Petr, absolovat střelbu u nás a často, tak nás tahle nabídka nechává chladnými. :)

A už je čas vrátit se nazpátek do centra Sajgonu, takže se rozhodujeme, že máme dostatek času a zvládneme prohlídku War Remnants Museum /otevřeno denně 7.30 - 18h, vstup 30.000VDN za osobu/. Jdeme pěšky a jsou to necelé 3km, ale zase to bez navigace v telefonu nešlo /Googlemaps styď se, pochvala Seznam mapy/ a vedro je úmorné... Ale zážitek je to velký, ačkoliv část věnovanou chemickýcm útokům a jejich následkům na narozených dětech prostě obrečím.
Udivuje nás, že ačkoliv veitnamci vyhráli několikrát těžké boje, není muzeum jednostraně věnováno jejich vítězstvím, naopak např. část expozice je věnována i reportérům z celého světa padlým v bojích. Je 17h a 36st. a my vyrážíme taxi zpět do našeho hotelu.


Tam využíváme prázdný hotelový bazén na střeše s úžasný výhledem. A pak se jde ven jen 0,5km od hotelu začínají trhy se vším možným. Vesele přešlapující slepice a kohouti, ryby, oblečení, stánky pškně uspořádané a na konci trhu hromady nepořádku a starých vajec, no jo no, říkáme si, tak to tady prostě je a představujeme si naší omdlívající ČOIjku :D Pak si dáme o pár metrů dál výbornou večeři u opravdu krásné vietnamky, mává nám na rozloučenou a my jdeme zpět do hotelu, protože ráno zase brzy vstáváme.


11.3. A už je zase ráno a my stopujeme před hotelem taxi, za chvíli nám staví mladý taxikář, neumí ani slovo anglcky, jako většina, ale odváží nás za 1/2 ceny oproti betelovému taxikáři k cestovní agentuře /objednáno a zaplaceno ve Vietnamu přes nett - 57USD pro oba - https://www.viator.com/, odtamtud vyrážíme za pár minut, po tom, co si můj muž koupí zaručeně :D značkové sluneční brýle od pouličního prodejce, malým busem pro pár lidí na Mekong. V buse vyfasujeme láhev vody a posloucháme výklad průvodce, zase v angličtině /musím se přece pořád zdokonalovat a učit :)/. Po cestě zastavíme v budhistickém klášteře, kde v části právě probíhají oslavy. Procházíme okolo oltářů a stolů, kde je všude připraveno spousta ovoce a jídla pro Buddhu. Před klášterem jsou samozřejmě trhy a spousta lidí, ale všichni jsou milí a pohodoví.


Dál jedeme busem pár kilometrů k deltě řeky Mekong a odtud loďkou pro pár lidí proti proudu k druhému břehu, kde vystupujeme dostaneme malý předoběd a výborný čaj, chvíli posedíme a pak už jdeme k přítoku Mekongu, kde nastupujeme do malých loděk a vietnamky nás vezou na výlet, všude je hodně dalších poloprázdných lodí se kterými se vrací vietnamci zpět, dva nám nabízejí koks, jsme poučeni, takže děláme, že neslyšíme, nechceme tady zůstat nedobrovolně několik let :) ......dál plujeme, lehce fouká vítr a za chvíli vystupujeme na ostrůvku, kde se zpracovává manufakturně kokos, samozřejmě ochutnáváme a proč by ne.


Dál nás vedou k malé restauraci, kde přinesou živého hada /to nemusím/ a dají nám napít medového čaje, o pár metrů dál nám nabízejí jejich alkohol.nápoj ....dvě naložené mrtvé kobry ve 10l sklenici, průvodce nabírá mezi kobrami panáky rukou...jiný kraj, jiný mrav :)
Pak se procházkou dostáváme do odpočinkové zahrady u Mekongu s další restaurací, kde dostáváme pozdní oběd. Máme pocit, že se ve Vietnamu pořád jí, ale je to výborné, hlavně ryba, co vypadá, jako prahistorická, je moc dobrá. Po obídku se jdeme sami projít, je zase vedro a ani lísteček se nehne.


Nakonec nás zase naloží na loď pro 15lidí a jedeme nazpátek po Mekongu směr autobus, všude plují různé lodě a lodičky a my si to prostě užíváme.


BUS nás odváží zpět směr Sajgon, necháme se vysadit asi km od hotelu, přebíháme několik hodně rušných silnic, jsme utahaní, ale spokojení. V hotelu si uděláme večeři a věnujeme se nicnedělání. Všude ve městě se rozsvicují světla, výhled je úžasný.
Píšu si ještě s klukem z ubytování přes WhatsApp, že ráno odjíždíme brzy, takže se domlouváme, že máme apartmán jen zabouchnout a jít, tak jo. :)


12.3. Ráno se zbalíme, stopneme taxi a jedeme na letiště, odtud odlétáme na ostrov Phu Quoc, letadlo má hodinu zpoždění, na což přicházíme náhodou, kdy my a dva Japonci čekáme na gatu na odlet a ten najednou přeskočí na tabuli odletů a pak na let další a náš není nikde vedený, ale po lehkém pobíhání a hledání informací, kdy nikdo nic neví, přichází nějaký kluk s upozorněním, že se nic neděje letadlo poletí z jiného gatu asi za hodinu, odychneme si my i Japonci. Tady totiž vše zatím jezdilo, létalo vzorně na čas. Vietnamci se tomu vůbec nediví, vezmou tašky a jdou ke gatu na druhou stranu letiště.
Letadlo přilétá, nasedáme a asi za hodinu přistáváme na ostrově.


Bereme si taxi, máme to asi 30km k ubytování, všude je vedro, hodně prachu a zase obvyklý nepořádek, ale jedeme po asfaltce. Asi 2 km od ubytování řidič zabočuje a jedeme offroadovou prašnou cestou mezi bambusy až k moři, kde je Vung Bau Resort, kde budeme dva dny bydlet, moře je kouzelné čisté a písek jemnoučký, okolo rostou palmy. Máme bungalov s teráskou přímo u moře, můžeme si půjčit kajaky....ale jinak je to fakt konec světa.
Je tady zastřešená poloprázdná restaurace u pláže s pár pobíhajícími pejsky a když se ptám recepčního kluka, co si pořád zpívá a tancuje, kam se tady dá jít pěšky, tak se jen pobaveně usmívá, takže si na zítřek půjčujeme motorku a dnešek prožijeme na pláži.



13.3. Ráno nás budí krásná slunečná obloha, nasnídáme se v restauračce, vykoupeme v moři a vyrážíme na výlet na motorce do 11km vzdáleného městečka s přístavem. Po offroadové cestě nás čeká docela pěkná asfaltka a jen pár aut a motorek, projíždíme okolo velikánského opuštěného, vzorně vedeného ruského resortu. Cestou dál se k nám přidává víc motorkářů - chlapů jedoucích do práce, nebo prostě někam, až dojedeme do neuvěřitelně špinavého městečka, projíždíme ho dál směrem k národnímu parku, který je uzavřený, prý se tam něco opravuje a taky se tam přemnožily kobry. Takže se otáčíme a jedeme do přístavu, dáváme si v špinavé restauračce něco, jako sprite a pozorujeme rybáře, kterému se potápí loď a on čeká s ostatními rybáři až se úplně potopí a pak organizuje vytažení větší lodí, no asi potřebovala umýt ze všech stran :D


Dopíjíme a vymýšlíme, kam dál...vymyšleno zkusíme objet 1/3 ostrova k jinému městečku u moře, jedeme... v tom vedru je motorka bezvadné osvěžení, jedeme asi 30km, krajina je většinou hezká, chvílemi jedeme sami, prostě pohoda, přijíždíme do městečka, konec světa, dáváme si u pláže v zahradě v baru-restaurci dobrý oběd, díváme se na moře a je nám fajn. Po cestě budíme v malém obchůdku starou vietnamku, něco málo od ní nakoupíme a vydáváme se nazpátek. Motorka je vážně bezva a tady se bez ní nedá prostě existovat.
Přijíždíme k ubytování a zbytek dne relaxujeme a koupeme se a užváme posledního večera.


14.3.Dopoledne se ještě koupeme, pak se sbalíme, rozloučíme s mořem :)
Po poledni nás vyzvedá taxi a jedeme zpět směr letiště. Odletáme z Phu Quoc, VN - Duong Dang letiště směr Sajgon.
V Sajgonu na letišti si dáváme naše poslední vietnamské jídlo...v Burger Kingu a pak už odbavení a rozloučení s Vietnamem.
Odlétáme s přestupem v katarském Dauhá zpět domů.


Bylo nám tady moc fajn a máme opravdu spoustu zážitků.......

A třeba někomu naše vyprávění a zkušenosti pomůžou při plánování, nebo budou inspirací.

Romana a Petr :)


r.hopikova@seznam.cz






Kam dál

Reklama